Jelikož jsme měli s manželem hodně dotazů na toto téma, rozhodla jsem se napsat krátký článek. Přestože o otužování by se dalo debatovat sáhodlouze.
Celosvětový boom doby "covidové"
Otužilci byli, jsou a budou. Jak všichni dobře víte, není to žádná novinka. Jediné, co se teď změnilo je, že z údajných bláznů se stali běžní lidé a když vidíte v zimě někoho v ledovém rybníce, tak už vám to ani nepřijde divné. Také jsem si vždycky říkala: „To je blááázen.“, i když bohužel podle mě, někteří jsou doopravdy šílenci (viz. níže). Ale otužování se stalo celosvětovým boomem doby "covidové" hlavně, protože počet otužilců rapidně vzrostl. Já se rozhodně za otužilce nepovažuji (více v závěru).
Loni v březnu jsme s manželem byli oba nemocní a zůstali spolu na neschopence, do toho kvůli covidu vyhlásili zákaz vycházení apod., však víte. Když jsme přemýšleli, co si pustíme za film k tomu čajíčku, manžel navrhl pustit si dokument o Wim Hofovi (viz. první video).
Zaujalo nás to a hned, jak nám bylo lépe jsme se dali do studených sprch. Hodně jsme se inspirovali ve videu od Code of Life (viz. druhé a třetí video), ale jako většinu věcí, jsme si jeli podle toho, jak jsme se cítili a jak nám to vyhovovalo.
Bylo úžasné sledovat, jak nás studená voda nabíjela energií, štěstím a chutí do života. Stávalo se, že jsem doslova vyletěla ze sprchy a tančila po bytě "na Evu". Manžel asi po měsíci sprch navrhl, že bychom mohli zkusit "koupačku" venku. Tak jsme na Velký pátek (2020) vyrazili příhodně na Velké Dářko. Nebudu lhát, měla jsem obavy, jestli to zvládnu. Rozdýchali jsme se, rozcvičili a šli do toho. Okamžitě mě překvapilo, jak je to oproti sprše v pohodě. Bylo to stejné jako jít do vody rozpálený ze sluníčka v létě. Krásně jsme si zaplavali a byl to super pocit. Pravidelně jsme se jezdili koupat v podstatě až do Vánoc. Manžel jezdí stále, ale já jsem v zimě přestala. Čím déle si odvyknete, tím méně se vám v zimě chce zase začít znovu.
Bylo úžasné sledovat, jak nás studená voda nabíjela energií, štěstím a chutí do života. Stávalo se, že jsem doslova vyletěla ze sprchy a tančila po bytě "na Evu". Manžel asi po měsíci sprch navrhl, že bychom mohli zkusit "koupačku" venku. Tak jsme na Velký pátek (2020) vyrazili příhodně na Velké Dářko. Nebudu lhát, měla jsem obavy, jestli to zvládnu. Rozdýchali jsme se, rozcvičili a šli do toho. Okamžitě mě překvapilo, jak je to oproti sprše v pohodě. Bylo to stejné jako jít do vody rozpálený ze sluníčka v létě. Krásně jsme si zaplavali a byl to super pocit. Pravidelně jsme se jezdili koupat v podstatě až do Vánoc. Manžel jezdí stále, ale já jsem v zimě přestala. Čím déle si odvyknete, tím méně se vám v zimě chce zase začít znovu.
Pamatuji si, jak mi jedna paní před třemi lety vyprávěla, jak se na jaře začíná koupat v rybnících a že je nejdůležitější, aby vás ta voda "volala", přitahovala a lákala jít do ní. A tím se také řídím a mám na paměti. Je to tak se vším. Pokud vám něco nedělá dobře a vnitřně se na to necítíte/vzdorujete, tak to prostě nedělejte. Minimálně alespoň uberte.
Nic nedělej na sílu
Nelíbilo se mi, když jsem třeba viděla video od Adama Raw, který o otužování mluvil jako o ledové disciplíně. Jinak mluví dobře, že je potřeba mít v životě disciplínu, co se týče našich povinností, že máme být méně líní. Také souhlasím s tím, že je to určité překonávání strachu. Ale že tam nabádá, aby člověk prostě nezkoušel nejdřív si dát příjemnou teplotu vody a postupně šel do studené, ale aby na sebe rovnou pustil naplno ledovou vodu a vydržel 3 minuty a více, to nechápu. Myslím si, že tohle není rozumný přístup a že ze začátku není prospěšný. Podle mě by se měl každý spíše učit poslouchat své tělo a dělat to, co cítí, že mu vážně pomáhá.
Potom se bohužel stává, že člověk neodhadne, co zvládne. Například Eva Decastelo své ledové "koupačky" přeháněla tak, že jí na nějaký čas ochrnulo tělo.
Chápu, že koupání v ledové vodě se může stát drogou. Ale být na čemkoliv závislý je vždy nebezpečné.
Jak již jsem také výše zmiňovala, myslím si, že bohužel někteří lidé jsou opravdový šílenci. Nemám ráda, když člověk bez jakýchkoliv vědomostí, příprav nebo zkušeností houpne naráz například do ledového rybníku. "Nejlépe" ještě když je tam sám bez dozoru.
Je třeba myslet na to, jaký obrovský šok je to pro naše tělo a organismus. Takže pro fotku nebo hec toto prosím nedělejte.
Pravidelnost nám vždy přinese více, než-li nárazovost.
Způsoby otužování
Otužování není jen o lezení do vany plné ledu nebo ledové řeky. Už jen umytí rukou a obličeje studenou vodou vás příjemně osvěží. Po ránu může ledová voda nahradit například kávu. Obě přináší povzbuzení.
Pár příkladů způsobů otužování:
- chlad doma
- ubírání vrstev oblečení
- chození naboso
- studený/ledový vzduch
- led
- koupení venku, ledový ponor
Hlavně nepřepálit začátek
Na chlad si zvykejte postupně! Představte si, co probíhá uvnitř ve vašem těle. Rozhodně si nemyslím, že je zdraví prospěšné, když ledový šok přetrpíte/protrpíte, spíš naopak. Chladná voda by měla být příjemným prožitkem a měli byste se naučit v chladu uvolnit.
Začít můžete například přejížděním ledovou kostkou/tříští po těle, ponořováním rukou po předloktí a nohou do kyblíku s vodou a ledem nebo pozvolným ubíráním studené vody ve sprše. Dejte se nejdříve do otužovaní končetin a poté pouštějte sprchu vždy od noh a rukou, směrem k srdci. Nepouštějte studenou vodu nejdříve na hrudník. Myslete na ten šok, který tím srdce utrpí. Krok za krokem budete pouštět pouze studenou vodu na celé tělo. Stačí 20 sekund. Také jsme začínali sprchováním.
Až se na to budete cítit (a také podle ročního období), můžete vyrazit ven k rybníku, řece apod. Nám vyhovoval rybník, protože si můžete i zaplavat. Myslím si, že ideální čas pro začátečníky je jaro a podzim.
Musím také upozornit, že ledová voda není pro každého. Každý jsme individuální. Co jednomu pomáhá, může druhému škodit. Pamatujte na to a snažte se naslouchat svému tělu. Vyvarovat koupání v ledové vodě by se měli například lidé s onemocněním srdce a krevního oběhu, ledvin, štítné žlázy či diabetes. Popřípadě by se měli poradit se svým lékařem.
Závěrem bych chtěla říci, že já nejsem otužilec. Vždy jsem měla ráda teplíčko. Ale ledovou vodou jsem si chtěla zvýšit imunitu a hlavně mi pomáhala na psychiku. Díky chladu jsem se svým způsobem učila zvládat stresové situace a vystupovat ze své komfortní zóny. Navíc zjistíte, že vás ten chlad postupně víc a víc přitahuje a že se ve vodě po půl minutě cítíte skvěle a šťastní. Určitě mám v plánu se k tomu vrátit. Nyní však pouze využívám ostatních možností. Už přes rok v ložnici netopíme a minimálně na noc větráme. Snažím se i méně oblékat, ale upřímně v tomto neustále aprílovém počasí se mi moc nedaří odhadnout, co na sebe. Také mám v plánu začít pravidelné procházky bosky.
Tak kdo má chuť začít, směle (a s rozumem) do toho.
